Den veteránů 11. listopadu

Dne 11. listopadu 1918 v 11.01 hodin podepsal maršál Foche v železničním vagónu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma.

Byl tak zpečetěn konec I. světové války – největší a nejstrašnější války jakou kdy lidstvo do té doby poznalo. Toto datum se stalo, na paměť obětem války, v demokratických zemích Evropy, v USA a Kanadě „Dnem veteránů“.

Den veteránů je pro nás příležitostí veřejně si připomenout československé vlastence, kteří ve dvou válečných apokalypsách, ohraničených léty 1914 – 1918 a 1939 – 1945, nezištně a bez váhání nasazovali životy za svobodu své vlasti, za obnovení státní suverenity.

Československá republika v roce 1918 vznikla nejen z politických jednání, ale rovněž z bitev legionářů československé dobrovolnické armády u Arrasu v květnu 1915, téměř už legendární bitvy u Zborova, která se odehrála o dva roky později, z těžkých bojů u francouzské Terrony a Vouziers a též z bojů československých legionářů o výšinu Doss Alto a další cíle na italské frontě. Pět a půl tisíce mužů, jejichž hroby jsou rozsety po celé Evropě a Azii, se již nikdy nedozvědělo, že jejich boj byl vítězný. Celá téměř stotísícová armáda čs. legionářů, přispěla k ukončení první světové války a zákonitě tato elita národa tvořila základ armády první Československé republiky. Mnozí z nich o dvacet let později nedobrovolně opouštěli svou rodnou zemi, aby za jejími hranicemi v Polsku, Francii, na Blízkém východě, ve Velké Británii, na území bývalého Sovětského svazu, v Severní Africe, ale i v jiných částech světa bojovali proti armádám nacistického Německa, fašistické Itálie a jejich spojenců. Naši letci v polských a francouzských leteckých jednotkách a později v samostatných československých útvarech ve Velké Británii a v Sovětském svazu významným způsobem přispěli k vynikajícím bojovým výsledkům československé armády za 2. světové války. Bohužel 620 se jich nikdy do osvobozené republiky nevrátilo. Vojáci československých pozemních jednotek organizovaných na polském, francouzském a především na britském a sovětském území plnili úkoly v rámci spojeneckých velitelství. Důkazem jsou boje o libyjský přístav Tobrúk, nelítostná a krvavá anabáze našich vojáků na východní frontě z Buzuluku přes Sokolovo, Kyjev, Vasilkov, Fastov, Bílu Cerkev a Žaškov do prostoru karpatsko-dukelského průsmyku, těžké boje u Jasla, Liptovského Mikuláše, Ostravy a obrana pevnosti Dunkerque. Více než 10 000 vojáků položilo svůj život za svobodné Československo. Je nutné vzpomenout na naše vlastence, příslušníky domácího odboje, kteří pod hrozbou teroru a represí, za dnes těžko popsatelných podmínek´organizovali nejprve pasivní odpor a později se zbraní v ruce, organizovaní v partyzánských jednotkách, otevřeně napadali německé okupanty.

V tento den si připomínáme obětí válek bez rozdílu národností, náboženství a pohlaví – a proto vzpomínáme rovněž na 144 000 vojáků Rudé armády, 55 OOO příslušníků rumunské armády a 350 vojáků americké osvobozující armády. Skláníme se i před obětmi francouzských, italských, jugoslávských, bulharských vojáků, ale i z dalších zemí, kteří se podíleli na osvobození naší vlasti.