Ministerstvo obrany » Informační servis » Zpravodajství » Reakce na článek v MF Dnes týkající se nákupu obrněných transportérů Pandur

Reakce na článek v MF Dnes týkající se nákupu obrněných transportérů Pandur

18.2.2010 • Ministerstvo obrany musí uvést na pravou míru některé informace, které byly zveřejněny v MF Dnes (17. 2. 2010), týkající se nákupu obrněných transportérů Pandur.

K jednáním o nákupu obrněných transportérů

Úvodem je důležité si uvědomit, že v době, kdy současný ministr obrany Martin Barták působil na postu 1. náměstka tehdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové, řešil rezort zakázku obrněných transportérů Pandur jako dědictví po předešlých vládách. Projekt byl tehdy ve velmi problematické fázi. Celou situaci komplikovala skutečnost že dodavatel nebyl řádně a včas schopen plnit podmínky vyplývající z původní smlouvy, uzavřené za ministra obrany Karla Kühnla. Nové vedení Ministerstva obrany z těchto důvodů dodavateli smlouvu vypovědělo a přistoupilo s ním k novým jednáním.
Ministryně obrany Vlasta Parkanová rozhodla 23. 11. 2007 o tom, že jednáním o smlouvě na dodávku obrněných transportérů Pandur bude pověřen její tehdejší 1. náměstek Martin Barták. Na tiskové konferenci dne 13. 12. 2007 toto své rozhodnutí odůvodnila tím, že se jedná o projekt nejvyšší priority, protože má svůj mezinárodní rozměr. Proto z vlastní iniciativy pověřila svého 1. náměstka, který byl mj. odpovědný za mezinárodní vztahy. Toto její osobní rozhodnutí zároveň neznamená, že by ji jakkoli zbavovalo zodpovědnosti za výsledný kontrakt na nákup obrněných transportérů Pandur. Konečnou podobu smlouvy zároveň projednávalo i Kolegium ministryně obrany, které k ní vydalo kladné stanovisko.
1. náměstek Martin Barták jednal v rámci svého pověření o této zakázce pouze s oficiálními představiteli společnosti General Dynamics, popřípadě firmy Steyr: viceprezidentem společnosti General Dynamics a zároveň prezidentem její evropské pobočky Johnem Ulrichem, viceprezidentem evropské pobočky General Dynamics Lutzem Kampmannem a hlavním manažerem projektu ve společnosti Steyr Stefanem Szücsem. Smluvním partnerem Ministerstva obrany byla firma zastupující společnost General Dynamics v České republice, Defendia s.r.o.
O jednáních s dodavatelem byla ministryně obrany Vlasty Parkanová průběžně informována. Informace o jednání byly poskytovány i vládě a prostřednictvím Výboru pro obranu také Poslanecké sněmovně ČR. Výsledkem jednání Ministerstva obrany s dodavatelem byla nová smlouva, která obsahovala snížený počet nakoupených vozidel ze 199 na 107, a to z důvodu naplnění aktuálních potřeb Armády ČR. Další změnou oproti předešlé smlouvě byla precizněji formulovaná technická specifikace těchto obrněných transportérů.
Ministryně obrany Vlasta Parkanová delegovala 1. náměstka Bartáka i k podpisu této smlouvy. Před podpisem vláda projekt projednala a schválila, a zároveň k němu byla vypracována nezávislá auditorská zpráva. K podpisu smlouvy došlo 13. 3. 2009.

K porovnání cen za obrněné transportéry

a) Porovnání cen vozidel portugalské a české armády

V článku „Velké, rychlé – a pekelně drahé“ byly uvedeny zcela nepravdivé a zavádějící informace, na které musí Ministerstvo obrany reagovat.

  • Finanční údaje uváděné u českého projektu, zahrnují celkové finanční náklady na celý projekt, včetně DPH. Finanční údaje o portugalském projektu, uváděné pro porovnání nákladů, však zahrnují náklady na celý projekt bez DPH. Již toto porovnání zavádí 20 % chybu.
  • V celkových nákladech českého projektu, tzn. 14,4 mld. Kč, jsou zahrnuty náklady nejen na pořízení vozidel, ale i na logistickou podporu, učebně výcvikovou základnu, školení a munici. Tyto náklady však portugalský projekt nezahrnuje! Výše uvedené součásti českého projektu tvoří zhruba 15 % z celkového objemu kontraktu.
  • Při srovnávání nákladů na český a portugalský projekt bez DPH, tzn. 10,7 mld. Kč na 260 ks samotných vozidel, vůči 12,1 mld. Kč na 107 ks vozidel a souvisejících prostředků logistického zabezpečení, učebně výcvikové základny a další podpory českého projektu, by jenom prostým matematickým dělením (cena dělena počty vozidel) vycházel poměr 41 mil. Kč k cca 110 mil. Kč na prosté vozidlo nikoliv 134 mil. Kč. I tento výpočet je dále zatížen v neprospěch českého projektu zahrnutými náklady, tak jak je výše uvedeno, tj. cca. 15 % z celkového objemu kontraktu.
  • Pro seriózní porovnání nákladů však ani tento postup není objektivní, neboť v ceně 10,7 mld. Kč za 260 ks portugalských vozidel je pouze 32 ks vozidel (tzn. cca 12 % z celkového počtu vozidel) přibližně srovnatelných s bojovými vozidly pořizovanými pro českou armádu, kde činí jejich počet 99 ks ze 107 ks (tzn. cca 93 % z celkového počtu vozidel).
  • Nelze absolutně srovnávat jednotkové ceny vozidel české a portugalské verze, neboť portugalské kolové bojové vozidlo pěchoty, které by se mělo srovnávat s vozidlem pořizovaným pro armádu České republiky z hlediska technických parametrů a výbavy, za českým produktem výrazně zaostává, a to například:
    • neumožňuje plavbyschopnost,
    • protichemická ochrana a klimatizace je pouze v základní úrovni,
    • brzdová soustava je v základní úrovni,
    • bez možnosti připojení přívěsu,
    • chybí různé typy přídavného vnějšího a vnitřního osvětlení,
    • neobsahuje sofistikovaný bojový vozidlový informační systém (BVIS) a systém detekce indikace ozáření (SDIO),
    • významně zvyšující schopnost použití vozidel na bojišti,
    • elektrická instalace provedená nestíněnou kabeláží,
    • menší počet přepravovaných osob, atd.

Pokud porovnáme nákladovost českého a portugalského projektu pouze v oblasti počtu pořizovaných vozidel při cenách bez DPH, vychází nám ve vazbě na výše uvedené další jednoznačné zdůvodnění finanční náročnosti českého projektu následující:

  • V českém projektu se pořizuje 107 ks vozidel, přičemž finančně nejnáročnějších vozidel (tj. vozidlo s velkým věžovým kompletem, další speciální výbavou a plnohodnotnou softwarovou podporou) je 99 ks, tzn. 92,6 % celkového počtu vozidel. Z těchto 92,6 % vozidel je 16 ks ještě navíc vybaveno dalšími optoelektronickými průzkumnými senzory a z nich dalších 8 ks vozidel je ještě vybaveno navíc bojovými přehledovými lokátory ve finanční náročnosti několika desítek milionů korun na vozidlo, přičemž tuto variantu vozidel portugalský kontrakt vůbec neobsahuje!
  • Vozidel s malým věžovým kompletem (s kulometem ráže 12,7 mm) jsou 4 ks, tj. 3,7 % z celkového počtu vozidel.
  • Vozidel bez věžových kompletů a beze zbraně s provedenou speciální zástavbou jsou pouze 4 ks, tj. 3,7 % celkového počtu vozidel.
  • U portugalského projektu se pořizuje 260 ks vozidel a z tohoto počtu připusťme přibližně srovnatelných s vozidly pořizovanými pro českou armádu s velkým věžovým kompletem, ale nižším stupněm výbavy a softwarovým zabezpečením je pouze 32 ks, tj. 12,5 % celkového počtu vozidel. Přitom tato kategorie vozidel je finančně nejnáročnější díky tomu, že obsahuje nejen věžový komplet, který tvoří zhruba 30-40 % ceny celého vozidla, ale i další speciální výbavu a softwarovou podporu.
  • Vozidel s malým věžovým kompletem a nebo prvky pro jeho montáž, je 123 ks, což představuje 47,5 % z celkového počtu vozidel.
  • Vozidel bez věžového kompletu je 105 ks, což představuje 40 % z celkového počtu vozidel.

Tento rozbor struktury vozidel českého a portugalského kontraktu jasně ukazuje, že maximální objem kontraktu v případě českého projektu tvoří finančně a technicky nejnáročnější vozidla, naopak u portugalského kontraktu tvoří finančně a technicky nejnáročnější vozidla zanedbatelnou část kontraktu!

b) Porovnání „staré“ a „nové“ ceny vozidel

Cena jednoho vozidla v bojové verzi u původního a obnoveného kontraktu se liší pouze o inflační vliv. Ten ovšem nečiní 30 %, jak bylo v článku zcela nepravdivě uvedeno. Zdánlivý nepoměr celkové ceny původního a obnoveného kontraktu ve vztahu k počtu pořizovaných vozidel je způsoben zejména tím, že původní kontrakt byl snížen o ty modifikace vozidel, jejichž cena byla podstatně nižší než cena ostatních modifikací, které jsou obsahem obnoveného kontraktu (cena „nejlacinější“ a „nejdražší“ modifikace se přitom liší až o cca 70%). Kontrakt pro AČR kromě dodávky vozidel zahrnuje i další související materiál a položky, včetně logistické podpory a nezbytného školení.

Závěr

Článek vůbec neobsahuje problematiku zapojení českého průmyslu do celého projektu. České firmy se nejen podílí na výrobě komponent pro vozidla, ale i na jejich výrobě, navíc jsou zapojeny do plnění tzv. Programu offsetové spolupráce, jehož objem představuje objem přímých a nepřímých offsetů ve výši 150 % z celkového objemu zakázky bez DPH (tj. 18,151 mld. Kč) kontraktu. Podmínka realizace Programu průmyslové spolupráce, byla jednou ze základních podmínek udělení zakázky jako určitá kompenzace za vynaložené prostředky státního rozpočtu na pořízení vozidel logistické podpory kontraktu. Přínosem není jen zakázka v objemu několika mld. Kč při vlastní realizaci jednotlivých offsetových transakcí, ale i udržení pracovních míst v některých podnicích a regionech, možnost využití nových technologií, přínos know how, atd.
Z výše uvedeného vyplývá, že se autorka ve snaze poukázat na údajnou nevýhodnost českého kontraktu dopustila řady faktických chyb a nepřesností vedoucích k nesmyslným závěrům. Nelze porovnávat nesouměřitelné a je vysoce nekorektní přitom zamlčovat nebo překrucovat některá fakta.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.

Autor: Lucie Kubovičová, tisková mluvčí Ministerstva obrany