Příběh Zlaté hvězdy hrdiny ČSSR, která putuje do Velké Británie

Historie píše roztodivné příběhy a tento mezi ně určitě patří. Je spojen se jménem kapitána Františka Vrány, který zahynul v roce 1944 při bojích na Dukle. Jeho dcera Vera si po 68 letech od této události přijela do České republiky pro vyznamenání, které její otec obdržel až čtvrtstoletí po své smrti.

František Vrána odešel v předvečer druhé světové války do Anglie. Jako voják z povolání, dělostřelec, se nechtěl smířit s tehdejší okupací Československa. V Anglii se v roce 1941 oženil s paní Hildou Weiskopfovou a v květnu 1944 se jim narodila dcera Věra. Na sklonku léta 1944 však Vrána odjel do Sovětského svazu, k 1. československé samostatné tankové brigádě. Velel zde 1. tankovému praporu a s tímto praporem se také zúčastnil bojů o Dukelský průsmyk. Zde v prvních říjnových dnech roku 1944 našel ve svých třiceti letech smrt.

Jeho dceři Věře bylo v té době pouhých pět měsíců. Její matka Hilda se po skončení války i s dcerou vrátila do Československa, znovu se také provdala. V roce 1948 však odešla rodina do Velké Británie, kde malá Věra vyrůstala.

Teprve po smrti své matky Hildy se Věra dověděla o tom, že její otec bojoval na Dukle a že byl také za své hrdinství oceněn. František Vrána byl totiž v roce 1969 in memoriam vyznamenaný prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou čestným titulem Hrdina Československé socialistické republiky, s právem nosit Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR. V tehdejší době šlo o jedno z nejvyšších státních vyznamenání.

Je kuriózní, že pozvánku na předání vyznamenání zaslala v říjnu 1969 prezidentská kancelář na starou českou adresu Hildy Vránové, ačkoli na této adrese už nebydlela více než dvacet let a žila mimo Československo. Vyznamenáni byli tehdy ještě další tři vojáci z bojů o Duklu, Zlatou hvězdu určenou kapitánovi Františku Vránovi nakonec převzal tehdejší zástupce Vojenského historického ústavu. V této instituci pak také bylo vyznamenání a jmenovací dekret uloženy více než čtyřicet let.

Po smrti své matky Hildy se Věra – v anglické transkripci Vera, provdaná Ogle – rozhodla pátrat po rodinných kořenech. V roce 2003 navštívila památník bitvy u Dukelského průsmyku. Pátrala také po vyznamenání, přes různé instituce se dostala na Archiv Kanceláře prezidenta republiky, kde byla navedena na Vojenský historický ústav Praha. Informaci o tom, kde se vyznamenání nachází, přitom dostala Vera Ogle přesně 40 let poté, co ho její otec in memoriam obdržel. Paní Ogle na základě této zprávy vyslovila dotaz, zda by mohla vyznamenání získat do rodinného vlastnictví.

Vzhledem k tomu, že paní Ogle je zákonným rodinným příslušníkem, mohlo být jejímu přání vyhověno. Vyznamenání bylo ve VHÚ dohledáno ve sbírkových předmětech, následně bylo potřeba vyřadit ho z Centrální evidence sbírek České republiky cestou Ministerstva kultury ČR. Teprve po tomto procesu mohlo dojít k samotnému předání vyznamenání.

Předání se uskutečnilo v půlce září 2012 na půdě Vojenského historického ústavu Praha. Paní Vera Ogle společně s rodinou přicestovala z Velké Británie na návštěvu České republiky a v rámci návštěvy Armádního muzea Žižkov převzala z rukou ředitele VHÚ plukovníka Aleše Knížka otcovo vyznamenání. „Chtěla bych velice poděkovat Vojenského historickému ústavu, že mi umožnil převzít toto vyznamenání, které je součástí mé rodinné historie. Chtěla bych také poděkovat za to, že zůstalo po ty dlouhé roky zachováno.“ Zároveň ujistila, že vyznamenání zůstane navždy v majetku rodiny coby připomínka jejích kořenů a minulosti.

Více informací o aktivitách Vojenského historického ústavu Praha naleznete na www.vhu.cz


Text: Andrej Halada
Foto: archiv Very Ogle – VHÚ (historické) a Andrej Halada