Od bojů o Kyjev uplynulo už sedmdesát let a stále si máme co říci

Autor: podplukovnice Pavla Poláková

Dějiny sehrály v listopadu 1943 na válečné šachovnici Kyjeva složitou partii. Po sedmdesáti letech se do míst bojů vrátili nejen ti, kteří tehdy hráli hlavní role, ale i ti, kdo si uvědomují, co všechno tehdy bylo možné ztratit.

Když byl na konci třicátých let německý Wehrmacht na vrcholu sil, nebylo pro Čechy a Slováky snadné uvěřit v konečné vítězství v boji s nacismem. Rakousko bylo připojeno ke Třetí říši, Československo bylo nejprve zmrzačeno Mnichovskou dohodou a potom rozděleno na okupovaný Protektorát a vazalský Slovenský stát, padla Varšava.

Českoslovenští vojáci však neseděli nečinně doma a s rukama v klíně. Rvali se s nepřítelem ve Francii, pod anglickým nebem, v severní Africe i v Přední Asii, na Dálném východě i v Sovětském svazu. Západní i východní složka československého odboje se vzájemně doplňovaly, vedeny společnou vůlí a společným cílem – vrátit se po vítězné válce do svobodné země.

Na východní frontě byly v létě roku 1941 podepsáním příslušných dohod vytvořeny základní předpoklady pro vznik československé jednotky. Po svém úspěšném křtu při obraně Sokolova a po přílivu dalších Čechoslováků byl První československý prapor rozšířen na První československou samostatnou brigádu, v jejímž čele stál plukovník Ludvík Svoboda.

Třetího listopadu 1943 byl u Kyjeva zahájen mohutný útok na obranné linie nacistů. V noci 6. listopadu dosáhla vojska Prvního ukrajinského frontu, jehož součástí byla i První československá brigáda, centra ukrajinského hlavního města. O měsíc později byly uděleny sto třiceti devíti československým vojákům za hrdinství v boji o Kyjev vysoké řády a vyznamenání. Tři velitelé – Antonín Sochor, Richard Tesařík a Josef Buršík obdrželi titul Hrdina Sovětského svazu, brigáda byla vyznamenána Suvorovovým řádem druhého stupně.

To, že tehdy ve hře nebyly jen tradiční pojmy jako je vítězství nebo porážka, že v sázce byla jak holá existence, tak i další perspektiva celých států a národů, si v neděli 3. listopadu letošního roku v Kyjevě připomnělo více než jeden tisíc čtyři sta nadšenců a příznivců vojenské historie z více než dvaceti zemí světa. Připravili doslova dech beroucí rekonstrukci závěrečné bitvy, která byla před sedmdesáti lety završena vítězstvím – osvobozením Kyjeva. Osmdesáti tisícům přihlížejících diváků, mezi nimiž byla i náměstkyně ministra obrany pro personalistiku Lenka Ptáčková Melicharová, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky brigádní generál Zdeněk Jakůbek, váleční veteráni, členové Československé obce legionářské a další příznivci vojenské historie, chvílemi doslova tuhla krev v žilách.

Ministr obrany Ukrajiny Pavel Lebeděv pozdravil válečné veterány a poděkoval Vladimíru Wintrovi a Michalu Fedorkovi, kteří v roce 1943 bojovali o záchranu Kyjeva. Připomněl, že to, že dějiny nemohou odpovědět na všechny otázky, které si klademe, vlastně nevadí: „Příběhy našich lidí – Čechů i Ukrajinců - plné odvahy a tajemství jsou věčné. A věřím, že i přátelství a vzájemná úcta, která z nich plyne, zůstane mezi našimi národy stejně tak dlouho.“

Členové české delegace se poté poklonili památce padlých na vojenském hřbitově v Lukjanivce a na civilním hřbitově Svjatošino. Náměstkyně ministra obrany pro personalistiku předala Sergeji Fjodoroviči Voljanovskému a Viktoru Viktoroviči Šmakovu Záslužný kříž ministra obrany České republiky III. stupně, které jim udělil Vlastimil Picek za významnou pomoc a podporu při výstavbě a opravách památníků padlých československých vojáků na Ukrajině.

„Čas nelze zastavit. Den za dnem, rok za rokem odchází do nenávratna, avšak vděk a úcta statečným bojovníkům od Kyjeva zůstane v srdcích Ukrajinců i Rusů, stejně jako Čechů, a Slováků, navždy,“ uvedla Lenka Ptáčková Melicharová a dodala: „Na společně prolitou krev nelze nikdy zapomenout.“

 

  • Bitva o Kyjev (3. až 6. listopadu 1943) se uskutečnila v rámci mohutné ofenzívy sovětských vojsk, zvané bitva o Dněpr.
  • Při osvobození Kyjeva od německých okupantů hrála velkou úlohu 1. československá samostatná brigáda v Sovětském svazu.
  • 1. ukrajinskému frontu velel Nikolaj Vatutin, Čechoslovákům Ludvík Svoboda.
  • Proti 70 tisícům Němců s 250 tanky, 1100 děly a 300 letadly stálo 200 tisíc Rusů a 3 517 Čechoslováků vyzbrojených 500 tanky, třemi tisíci děly a jedním tisícem letadel
  • Ztráty byly značné. Padlo 63 874 Rusů a 167 190 bylo zraněno. Čechoslováků padly tři desítky, tři lidé jsou pohřešovaní a 80 bylo raněno.