Mise v Mali se neobejde bez českého vojenského zdravotníka

Autor: 5.ÚU EUTM Mali

Mezi hlavní úkoly zdravotníka mise v Mali patří zabezpečení jednotky v oblasti péče o zdraví. S tím je nedílně spojený také pravidelný výcvik sloužící k udržení, popřípadě rozšíření znalostí a dovedností našich bojových záchranářů Combat Lifesavers (CLS).

„Vzhledem k tomu, že i doma je mým hlavním úkolem výcvik CLS konkrétně u 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích, měl jsem úlohu mnohem snazší, protože metodika, kterou již třináctým rokem při výcviku vojenského personálu používám, vychází z všeobecně uznávaných postupů systému Tactical Combat Casualty Care (poskytování přednemocniční neodkladné péče v bojových podmínkách),“ upřesnil praporčík Jaroslav D. základy, z nichž při vedení výcviku vychází.

Vysokou profesionalitu a nadprůměrné znalosti v této oblasti měli možnost čeští specialisté CLS obhájit během několika nácviků MASCAL (Mass Casualty – mimořádné události za vzniku velkého množství zraněných) a simulací napadení velitelství. Pravidelné tréninky CLS probíhaly většinou v týdenních intervalech a to dle pravidel, která využívají výcviková střediska, určená k přípravě tohoto personálu.

„S přihlédnutím k vyššímu výskytu dopravních nehod na komunikacích v této oblasti, způsobujících spíše tupá poranění, jsem se rozhodl výcvik od druhé poloviny našeho působení zde zaměřit více právě na problematiku dopravních nehod a s nimi spojených traumat,“ doplnil praporčík Jaroslav D.

Dopravní nehody jsou pro africké lékaře každodenní rutinou

Do samotného výcviku se zapojil nejen personál zdravotnického zabezpečení ROLE 1, ale i zde působící jihoafričtí zdravotníci a lékaři, pro které jsou dopravní nehody v jejich zemi každodenní rutinou. „Díky nim jsme také zdokonalili postupy zejména v zajištění místa incidentu a vyproštění většího množství osob z havarovaných vozidel,“ konstatoval praporčík Jaroslav D. a doplnil: „V rámci reciproce proběhly výcviky jihoafrických záchranářů a lékařů zaměřené na problematiku poskytování přednemocniční péče v taktickém prostředí.“

Systém, který se zde uplatnil, je odnoží TCCC (Tactical Combat Casualty Care) a nese název TECC (Tactical Emergency Casualty Care – poskytování přednemocniční neodkladné péče v taktickém prostředí). „TECC jsem v roce 2011 společně s MUDr. Jaroslavem Gutwirthem, vedoucím vzdělávacího centra zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje, převzal od amerických kolegů a upravil jej na podmínky české legislativy,“ dodává praporčík Jaroslav D.

Zájem o tuto problematiku byl u jihoafrických kolegů značný, protože ani Johannesburgu, ve kterém většina těchto zdravotníků doma působí, se kriminalita nevyhýbá, a tak si všichni uvědomovali prospěšnost takovéhoto výcviku. „Bylo mi velkou ctí, spolupracovat a vyměňovat si své názory s tak zkušenými lidmi, kteří se ve svém volném čase podílejí na likvidaci následků katastrof po celém světě,“ konstatoval praporčík Jaroslav D.

O výcvik českého zdravotníka mělo zájem i velení mise

Od začátku našeho působení se také český zdravotník zapojil do kompletní přestavby MASCAL plánu základny a tvorby stálého operačního postupu, určeného pro řešení dopravních nehod za zdravotnickou oblast.  Zájem o zdravotnický výcvik vedený v cizím jazyce a to buď v angličtině, nebo němčině, projevilo i vedení mise EUTM (European Union training mission – Výcviková mise Evropské unie), a tak se vždy jednou měsíčně konalo hodinové školení ze základů první pomoci, mající za úkol seznámit příslušníky velení a štábu s problematikou řešení život ohrožujících stavů v přednemocničním prostředí.

Zdravotnické zabezpečení výcviku jednotky a zdravotnická asistence při déletrvajících rekognoskacích terénu, kde hrozilo vyšší riziko vzniku úrazu a předpokládala se delší doba evakuace v případě vzniku zranění, byly třetím pilířem služby zdravotníka.

„Krom střeleb z ručních a lafetovaných zbraní na místních střelnicích jsem měl možnost vyjet i do vzdálenějších regionů Mali, kde již EUTM prováděla anebo plánovala provádět výcvik maliské armády,“ říká praporčík Jaroslav D. a dodává: „Komunikace s místním obyvatelstvem je pro zdravotníka důležitý prvek a místní obyvatelé si nenechají ujít žádnou příležitost, aby se přišli pozdravit s cizími vojáky. Došlo i na několik ošetření místních dětí, které měly špatně se hojící a infikované rány, způsobené popáleninami od otevřeného ohně nebo po sečných poraněních.“

„Vděk těchto lidí žijících často na hranici chudoby, byl pro mne velkou satisfakcí. Pociťuji jako obrovské štěstí, narodit se, vyrůstat a žít v srdci Evropy, v naší vlasti a i to přes to, že to tak mnozí v současné neklidné době nepociťují. Přímá konfrontace s touto místní realitou je pro Evropana skutečným prozřením. Návrat do těchto oblastí zmítaných válkami a chudobou vás naučí vážit si obyčejných věcí a hlavně života jako takového,“ říká praporčík Jaroslav D. o svém působení po boku prostějovských vojáků v Mali.