Jemnický zámek by měl v budoucnu opět sloužit vojákům

Autor: Mirek Šindelář

Čtyřkřídlé dvoupatrové budově, ze které v roce 1992 odešli poslední vojáci, se po letech nečinnosti blýská na lepší časy.

V roce 2012 byl celý historický areál zámku Jemnice symbolicky převeden do nájmu Cyriaků, mezinárodního řádu Křižovníků s červeným srdcem, kteří zde mají v plánu vybudovat centrum pro válečné veterány.

„Došli jsme k názoru, že Jemnice, která je velmi krásným městem na Vysočině, by se prostřednictvím zdejšího zámku měla stát pro aktivní i vysloužilé vojáky jakousi branou do Evropy a možná celého světa,“ uvedl Jiří Stanislav, generální převor Cyriaků a zároveň jeden z mecenášů projektu.

Jiří Stanislav, muž vizionář, který nehledí na volný čas a společně s dalšími dobrovolníky, mezi něž zcela určitě patří i Emerich Warneke, dohlíží na rekonstrukci zámeckého objektu, shání dobový nábytek i koberce a v neposlední řadě dojednává pomoc od sponzorů i státu. Ačkoliv prozatím slevil z velkolepého plánu vybudovat zde supermoderní rehabilitační centrum, původní myšlenky – vystavět centrum, které bude známé přinejmenším po celé Evropě – se nevzdal.

„Nám bude stačit, pokud se podaří zachránit zámek do podoby, aby byl obyvatelný, a aby jeho zdi nabídly své prostory k odpočinku i aktivní relaxaci přednostně válečným veteránům a jejich rodinám z celého světa. V současné době roste počet novodobých válečných veteránů, kteří prošli zahraničními operacemi. Jim chceme nabídnout možnost pobytu v překrásném místě naší země se skvělým zázemím. Věřím, že se nám naše myšlenky podaří dotáhnout do konce,“ řekl s plným odhodláním dostát záměru Jiří Stanislav s tím, že ve druhé etapě výstavby se počítá s vybudováním apartmánů pro ubytování a rekreaci, ve třetí fázi pak wellness centra pro válečné veterány.

„Mělo by sloužit nejen těm, kteří byli v bojích zraněni. Bude jak pro naše veterány, tak i pro cizince z Evropy, případně NATO,“ vysvětlil Stanislav.

Jistěže by na tak rozsáhlou rekonstrukci, která jen v první etapě zřejmě spolkne na 400 miliónů korun, nestačili jen tito dva muži. Oba shodně přiznávají, že bez pomoci týmu dobrovolníků, většinou z města a jeho okolí, by to nešlo.

„Samozřejmě, že ani bez úzké spolupráce s městem Jemnice to nejde, a cením si, že se stáváme rovnocennými partnery. Kromě toho hodně dlužíme těm, kteří za nás bojovali v první světové válce, ve druhé světové válce i v domácím odboji. Vždy mne také štvalo, že ti, kteří pro záchranu naší země tolik udělali, byli nesmyslně vězněni a posíláni do uranových dolů. Neměli bychom na ně zapomínat,“ doplnil Jiří Stanislav.

V areálu nyní vzniká interaktivní muzeum zaměřené na obě světové války, odvíjejí se zde – zatím tedy poskrovnu – příběhy legionářů, vojáků západního i východního odboje. Svou novou a definitivní podobu by mělo muzeum získat v roce 2015. Čestné místo dnes v expozici už mají českoslovenští váleční letci.

„Jsme stále ve fázi hledání dotací, bez kterých to nejde,“ přiznal starosta Jemnice Miloslav Nevěčný a pokračoval: „Po devastaci historicky cenného odkazu předků se po odchodu armády pokoušeli areálu zámku Jemnice neúspěšně zmocnit rozličné podnikatelské skupiny nebo organizace, a tak byl do roku 2012 veden v majetku města jako prázdný a opuštěný objekt. Město se k tomuto majetku přihlásilo, aby zabránilo jeho úplné devastaci. Bohužel chyběly peníze, a tak jsme vlastními silami jen hasili ty nejnutnější opravy. Také proto jsme přivítali iniciativu řádu Křižovníků s červeným srdcem – Cyriaků – a jejich projekt vzniku evropského centra ze všech sil podporujeme. Vypadá to, že se pomalu, ale jistě, podaří tento smělý plán naplnit i když to určitě není jednoduché a mnohé změny nejsou hned viditelné.“

Komplex nese jméno generála Karla Janouška, který odešel v roce 1939 do zahraničního odboje, působil jako generální inspektor československého letectva ve Velké Británii a v květnu 1945 byl povýšen do hodnosti Air Marshal. Stal se tak jediným československým občanem, který této hodnosti dosáhl. Po únoru 1948 byl zatčen a odsouzen. Vězněn byl až do roku 1960. V roce 1968 byl částečně a roku 1990 plně rehabilitován. Zemřel v roce 1971. V roce 1991 byl in memoriam povýšen do nejvyšší hodnosti armádního generála.