Ministerstvo obrany » Informační servis » Zpravodajství » Geneze zákona o třetím odboji

Geneze zákona o třetím odboji

12.11.2012 • Myšlenka uzákonit třetí odboj v českém právu se objevila již na počátku devadesátých let. Parlament ČR 9. července 1993 schválil zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu. Ve vztahu k třetímu odboji však byl zákon jen proklamatorní povahy, tedy pouze definoval, že komunistický režim byl protiprávní a odpor občanů proti tomuto režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Do českého právního systému se tak zakotvily pouze právní normy, které eliminovaly vliv komunistů na politickou moc (např. lustrační zákon) nebo se snažily napravit křivdy komunismu (ať už formou rehabilitací či finančního odškodnění). Odškodňování zohledňovalo délku perzekuce, nikoliv případnou účast na odboji či odporu proti komunismu. Přesto už v tomto období začínají některá sdružení a instituce vydávat dekrety a jiná vyznamenání oceňující účast na třetím odboji, aniž však zpravidla tuto skutečnost ověřovaly.

Na parlamentní úrovni však žádná iniciativa o ocenění konkrétních účastníků třetího odboje neuspěla. Argumentovalo se mimo jiné tím, že na rozdíl od 1. a 2. odboje vlastně žádná významná ozbrojená forma 3. odboje, zahraniční odboj neexistoval či byl zanedbatelný a další argumenty, které postupně začaly vyvracet odborné instituce. Takže ještě na počátku nového tisíciletí zůstává třetí odboj jen akademickým pojmem, byť se někteří politici nebojí oceňovat účastníky třetího odboje vyznamenáním.

Ministr obrany udělil nejvyšší státní vyznamenání

Pro uzákonění třetího odboje byly klíčové dvě skutečnosti. Tím bylo zřízení Archivu bezpečnostních složek a Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2007 a získání potřebné politické podpory. Shromáždění všech archivů z provenience tehdejších bezpečnostních orgánů do jednoho archivu a jejich postupná digitalizace a zpřístupňování veřejnosti lze považovat za stěžejní podmínku pro realizaci zákona. Tyto archivní fondy jsou rozhodné nejen z hlediska toho, aby osvědčení o třetím odboji nedostali ti, kdo s komunistickým režimem spolupracovali, ale často jsou pro žadatele jediným důkazem o jejich odbojové/odporové činnosti. Ústav pro studium totalitních režimů má pak být institucí, která tyto archivní materiály zpracovává do odborných studií a v neposlední řadě i definuje, v čem vlastně třetí odboj spočíval. Ostatně i proto senátoři ve svém prvním a druhém návrhu na uzákonění třetího odboje chtěli, aby osvědčení o protikomunistickém odboji a odporu vydávala právě tato instituce.

Oba senátní návrhy o protikomunistickém odboji předložila skupina senátorů pod vedením senátora Jiřího Lišky v roce 2008 a v roce 2010. První návrh Poslanecká sněmovna neprojednala z důvodu konce svého funkčního období, druhý návrh byl stažen senátory po říjnových senátních volbách v roce 2010, ve kterých uspěla levice. V té době už však měla stávající vládní koalice schválení zákona o protikomunistickém odboji ve svém programovém prohlášení.

S ohledem na vysoký věk politických vězňů se koaliční poslanci snažili o co nejrychlejší schválení zákona, a proto byl ještě na konci roku 2010 předložen návrh zákona, který z velké části kopíroval senátní předlohu. Hlavní změnou však byla skutečnost, že osvědčení mělo vydávat ministerstvo obrany. Mimo jiné proto, že již má bohaté zkušenosti s vydáváním osvědčení účastníkům 2. odboje a dalším válečným veteránům. V neposlední řadě hrál pro ministerstvo i fakt, že v jeho čele stál jeden z význačných představitelů disentu Alexandr Vondra.

Přestože mohla vládní koalice s jasnou převahu návrh zákona schválit, snažila se pro podporu zákona získat i poslance a senátory ČSSD, a to i s ohledem na jeho nadčasovost. I z tohoto důvodu zohlednila některé jejich připomínky, stejně tak i připomínky ministerstva obrany, potažmo vlády. Konečný návrh zákona po pozměňovacích úpravách se tak v mnohém lišil od původní předlohy, byť základní cíl zůstal stejný: ocenit účastníky odboje a odporu proti komunismu. Zákonodárci se například domnívali, že není možné stanovit jasnou hranici mezi odbojem a odporem, a proto se tyto dva pojmy přestaly rozlišovat. Většina poslanců také považovala za vhodné, aby účastníkům odboje bylo přiznáno finanční odškodnění. V návrhu byla rovněž zakomponována Etická komise ČR, která se stala odvolacím orgánem pro neúspěšné žadatele o osvědčení. To mělo dodat celému procesu větší morální váhu.

Na konci června loňského roku tak poslanci návrh schválili. Jelikož se pro zákon podařilo získat většinu senátorů i prezidenta republiky, mohl již 31. srpna 2011 zákon o odboji a odporu proti komunismu vyjít ve sbírce zákonu pod číslem 262/2011 Sb. Účinnost zákona pak byla symbolicky stanovena na 17. listopad, tedy na den, který je považován za konec komunistického režimu v tehdejším Československu.


ODKAZY:

Účastníci odboje a odporu proti komunismu  - (www.veterani.army.cz)


 

Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.

Autor: Viktor Meca