Ester Ledecká se druhým zlatem zapsala do olympijské historie

Autor: Ivana Roháčková

Ve vítězném gestu mávla v cíli rukou. Pak poklekla, zavrtěla hlavou a vykouzlila úsměv. Asi ne proto, že právě vstoupila do historie. Ester Ledecká je však světový unikát. Jako první žena získala na jedněch olympijských hrách dvě zlaté medaile v odlišných sportech. Po senzačním triumfu ve sjezdařském Super-G získala v Pchjongčchangu tak trochu podle očekávání i prvenství v paralelním obřím slalomu na snowboardu.

Ester Ledecká druhým zlatem přepsala olympijskou historii

Necelý týden měla dvaadvacetiletá královna zimních sportů na proměnu z lyžařské královny na snowboardovou favoritku. „Pár dní tady bylo docela krušných, srovnávala jsem se s technikou,“ přiznala členka Armádního sportovního centra Dukla v prvních rozhovorech. „Naštěstí se to povedlo v pravý čas. Mám ohromnou radost, že jsem mohla dokázat, že i můj snowboardový tým šlape jako hodinky. Já se v podstatě jenom vozila z kopce dolů,“ culila se česká hvězda, která na slavnostním zakončení her šla v roli vlajkonošky výpravy.

Nebyla jste před závodem pod tlakem, abyste získala i druhé zlato?
Naštěstí pořadatelé závod přehodili na sobotu, takže jsem měla trochu větší prostor na rozježdění. Nebylo totiž tentokrát tak jednoduché přehodit se z lyžařky na snowboarďačku. Sníh je tu trochu jiný, musela jsem docela máknout. Popravdě až v den závodu jsem se začala cítit jako snowboardistka a předváděla jsem jízdy, na které jsem zvyklá.

Během týdne jste podruhé přebírala olympijské zlato. Jaké to tentokrát bylo?
Už jsem si při tom připadala zkušeně (smála se)… Věděla jsem přesně kam jít, kam si stoupnout, kde zapózovat. Taky jsem se tam trošku motala, ale když máte v sobě tolik emocí, tak je těžké se rozhlížet a snažit se soustředit na paní, která nás vede.

Dva vztyčené prsty na pódiu měly symbolizovat vítězství?
Asi to mělo znamenat, jako že mám dvě medaile.

Později jste nechala zvednutý malíček a palec…
To druhý byl surfařský pozdrav z Havaje, kterému se říká shaka.

Tentokrát stihli vyhlášení i rodiče. Nemáte informace, že by tatínek na počest vašich olympijských výher složil píseň?
Doufám, že to přijde, že nemluvil jen tak do větru (smála se)… Mám ale radost, že tentokrát byli rychlejší a konečně moje dekorování viděli.

Na vyhlášení jste si vzala i první zlatou medaili. Chtěla jste je mít pohromadě?
Asi ano, chtěla jsem, aby i ta první byla se mnou. Celý týden jsem ji měla v pokojíčku na nočním stolku, abych ji hezky viděla. Držel ji tygří maskot her, takže o ní bylo dobře postaráno (smála se)…

Co říkáte tomu, že se o vašem dvojnásobném triumfu mluví v tom smyslu, že je to pro český sport největší událost od dob, kdy závodila Věra Čáslavská?
Krásně se to poslouchá…, ale proti Věře jsem takhle malinká. Co vám mám povídat…

Budete dál kombinovat lyže a snowboard?
Dokud mě bude bavit dělat obojí, budu dělat obojí. A takhle se tím, doufám, budu i dobře živit.

Jak budete vzpomínat úžasné vystoupení v Koreji?
Pochopitelně moc ráda a nejspíš až do konce života. Jsou tady skvělí lidé. Tratě byly perfektně připravené. Byla jsem ve všech třech lyžařských areálech, takže jsem měla šanci vyzkoušet si všechny sjezdovky. A bylo to úžasné! Krásně jsem si tady zajezdila.