Omyly kolem armádních zakázek

V úterý 6. března 2018 zveřejnila Mladá fronta DNES reakci ministryně obrany Karly Šlechtové na článek Razantní nástup Šlechtové z pátku 2. března.

Zdá se, že je třeba napravit několik omylů, které se týkají současné diskuse o velkých armádních zakázkách.

Omylů, kterým překvapivě podléhají i tak skvěle informovaní lidé, jako je třeba bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor (MF DNES, 2. 3.).

Takže: ačkoli v mediální zkratce zřejmě hezky vypadá opak, ve skutečnosti jsem od svého nástupu na ministerstvo obrany nezrušila žádný tendr na dodávky nových zbraní. Natožpak jakýkoli, který by byl převázán ozdobnou šňůrkou, jak píše pan brigádní generál ve výslužbě.

Takzvaný tendr na víceúčelové vojenské vrtulníky byl opravdu pouhým marketingovým průzkumem (neboli průzkumem trhu před faktickým vyhlášením výběrového řízení), a žádný potenciální dodavatel proto vybrán nebyl. Kongres USA v případě helikoptér UH-1Y Venom jejich dodávky neschválil, jak se nesprávně objevuje, ale pouze potvrdil, že tyto stroje nám vůbec lze nabídnout.

Teprve nyní, po nové specifikaci ze strany generálního štábu, budeme vybírat definitivně. Armáda opravdu nemůže zůstat u starých ruských vrtulníků. Proto udělám vše, aby armádní piloti dostali brzo ty nejlepší stroje, které jsou k dispozici, ať už budou ze Spojených států, nebo ze zemí Evropské unie.

Soutěž o radary MADR zastavil zásadní fakt, že Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost neodsouhlasil jejich kompatibilitu se standardy NATO.

Nyní pracujeme na tom, aby stát Izrael tuto kompatibilitu zaručil.

Ani dodávku na modernizaci samohybných houfnic Dana jsem nezrušila já, ale generální štáb. Jeho odborníci usoudili, že modernizovat tato děla jen proto, abychom vystříleli starou munici, nemá smysl. Stejně jako armáda, i já podporuji, abychom nakoupili nebo modernizovali takové houfnice, které pracují se střelivem ráže NATO.

Generál Šándor zmiňuje připravovaný tendr na pásová bojová vozidla pěchoty.

Ano, výběr toho nejlepšího, co je pro naši armádu na trhu, je velkým úkolem příštích let. Stejně jako výběr nových hlavních bojových tanků, které musí vyhovět posledním inovacím, jež se v této oblasti staly. Změny, které jsme na ministerstvu teď nastartovali, povedou k tomu, aby první takové zbraně měli vojáci zhruba za čtyři až sedm let.

Aby tedy nebylo pochyb, opakuji: mým cílem je, abychom v roce 2025 měli k dispozici sebevědomou a moderní armádu, platnou součást NATO. Armádu, kterou vyzbrojíme ze společných peněz tak, aby dokázala hájit českou suverenitu a svobodu. Transparentně, bez skandálů a omylů.