Když se průměr nazve luxusem

Autor: Jiří Grund, ředitel komunikace, Ministerstvo obrany

Sobotní vydání deníku Mladá fronta Dnes přišlo s článkem „Důstojníci si dali postavit utajenou luxusní tělocvičnu“. Po přečtení celého materiálu musí každý dojít k závěru, že několik vyvolených důstojníků a úředníků se koupe (cvičí) v luxusu za peníze daňových poplatníků.

Článek napsal redaktor Jan Gazdík, který měl evidentně už dopředu jasno, co bude jeho výsledkem. Domnívám se, že takový přístup je již za hranicí novinářské profesionality.

V prvé řadě bych rád uvedl, že jsem součástí týmu ministra Alexandra Vondry, jehož cílem je očistit jméno resortu a nastavit maximální transparenci v oblasti veřejných zakázek i komunikace s tiskem. Jinými slovy - nechceme nic skrývat. I to bylo důvodem, proč jsme nijak nebránili panu Gazdíkovi přijít do areálu úřadu. Měl jedinou prosbu – chtěl ukázat dveře suterénního subjektu areálu ministerstva s tím, že má informace, „že tam jsou takové věci, že se budeme sami divit“. Na místě nám sdělil, že by se mělo jednat o luxusní zařízení ve stylu fitness, sauna, whirpool, které si zde měli údajně nechat vystavět někteří úředníci pro svoje vlastní potěšení. O to víc nás to zajímalo.

Když jsme otevřeli dveře, viděli jsme naprosto průměrně vykachličkovanou místnost, ve které se nacházelo několik posilovacích strojů evidentně staršího data. Žádná sauna, žádné vířivky, pouze zrekonstruované sociální zařízení a dva sprchové kouty s masážními tryskami. Prošli jsme si ještě další místnosti – v jedné se nacházela odpočívárna, v další činky a zrcadla. Sám chodím pravidelně cvičit do komerčních fitness, a proto bych toto za luxus ani omylem nepovažoval.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo zaměstnává mnoho příslušníků Armády ČR, kteří musí kromě plnění svých zaměstnaneckých povinností plnit také náročné fyzické testy, pokládám za naprosto přirozené, že jim zaměstnavatel umožní cvičit a posilovat v areálu.

Ale zpět k tématu. Pan Gazdík se rozhodl držet se své původní „story“ a začal tělocvičnu vybavenou vyřazenými posilovacími stroji z Dukly nazývat přívlastkem LUXUSNÍ. Postavil na tom celé téma a vytvořil tak dojem o další „levářně“ na úřadě. Velmi bych si přál, aby se mohl každý občan přijít podívat a sám zkonfrontovat definici luxusu v podání pana Gazdíka s vlastní představou.

To, v čem měl pan Gazdík pravdu, bylo, že o tělocvičně nepanovalo stoprocentní povědomí. Potvrdil si to oslovením jednoho náhodného zaměstnance – nováčka a bylo hotovo. Ano, je to zajisté důsledek nedostatečné interní komunikace v resortu, což musíme v rámci probíhající restrukturalizace bez pochyby napravit.

Celkově se domnívám, že postavit téma na naprosto průměrné posilovně je dost slabý výsledek. Mnohem více mě však mrzí důsledky senzačních titulků na první straně novin. Chápu, že titulek prodává. Stejně tak by měl ale chápat autor, že když napíše „Důstojníci si dali postavit utajenou luxusní tělocvičnu“, v prvé řadě paušalizovaně znevažuje jejich důstojnost. Přitom velká většina z nich patří mezi špičkové profesionály.

Původní článek Jana Gazdíka uveřejněný v sobotu 9.10.2010 v MfDnes je zde.