Reakce Ministerstva obrany na článek v deníku Lidové noviny „Armáda nakupuje dráž než u pumpy“

Autor: Vladimír Lukovský, tiskové oddělení MO

Ministerstvo obrany (MO) pokládá za nezbytné reagovat na článek uveřejněný 10. února 2014 deníkem Lidové noviny „Armáda nakupuje dráž než u pumpy“, jehož autorem je redaktor Martin Shabu. Článek obsahuje několik účelových a zavádějících informací a tvrzení, které je třeba uvést na pravou míru.

Hned na úvod je nutné zdůraznit, že MO poskytlo autorovi článku zevrubné informace o povaze dohody se Správou státních hmotných rezerv (SSHR) a důvodech, které vedly k jejímu uzavření. O důvodech, proč je Martin Shabu ve svém textu nezohlednil, tak můžeme jen spekulovat. O to větší prostor naopak věnoval rozvíjení své teorie, že armáda nakupuje pohonné hmoty dráž než běžný spotřebitel a tedy, že se chová nehospodárně.

MO chce veřejnost ujistit, že problematice dodávek pohonných hmot pro armádu a nákladům s tím spojených věnuje adekvátní pozornost a na podporu svého tvrzení přináší následující argumenty, které redaktor v článku nepoužil.

MO již řadu let získává pohonné hmoty pro zajištění svých úkolů od jiné organizační složky státu, tj. od SSHR, a to na základě usnesení vlády ČR z října 2007. Z tohoto důvodu byla SSHR předána i část příslušné související infrastruktury, přičemž další byla a je budována ze zdrojů Programu bezpečnostních investic NATO. Nastavený systém pak ve všech ohledech splňuje požadavky standardizačních dohod NATO a specifických požadavků Armády ČR především na jakost a vlastnosti pohonných hmot předpokládající provoz vojenské techniky i za extrémních podmínek. Pokud by MO ukončilo spolupráci se SSHR, došlo by tím ke zmaření milionových investic do této infrastruktury, protože v některých případech by tyto investice, jako např. budovaný produktovod, postrádaly smysl a využití.

Ačkoli redaktor odvážně obviňuje Ministerstvo obrany z nehospodárných nákupů, jediná čísla, která na podporu svých tvrzení uvádí, je odhad opsaný z interního dokumentu MO z března 2013. Tedy odhad učiněný předtím, než MO provedlo v článku zmiňovaný marketingový průzkum. A to přesto, že MO poskytlo redaktorovi vývoj cen v jednotlivých měsících roku 2013. Analýza vývoje cen v roce 2013, která rovněž vychází z dat Českého statistického úřadu, jednoznačně dokládá, že ceny pohonných hmot pro MO jsou nižší než spotřebitelské ceny (viz tabulka).

Samostatnou otázkou zůstává metodika srovnávání spotřebitelských cen s cenami, za které nakupuje MO, protože s tankem se k čerpací stanici obvykle nejezdí. Ceny za pohonné hmoty pro MO tak obsahují řadu dalších položek, které obvykle konečná spotřebitelská cena nezahrnuje, ať jde o dopravu do místa určení, aditivaci či zvláštní dohled nad jakostí.

Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že MO nenakupovalo pohonné hmoty dráže než běžný spotřebitel, ale naopak levněji. A to včetně řady dalších, do konečné ceny již zahrnutých služeb (doprava, aditivace….).