Ministerstvo obrany » Informační servis » Ministrovo fórum » Prezident je velitelem armády jen symbolicky

Prezident je velitelem armády jen symbolicky

Rozhovor ministra obrany pro Mladou frontu Dnes, 25. 11. 2016, str. 15 (Luboš Palata, Pavel Švec).

Se Zemanem se v pohledu na Rusko a sankce neshodnu, říká ministr obrany Stropnický. Armáda by podle něj měla zvýšit počet vojáků o třetinu. Požadavek nového amerického prezidenta Donalda Trumpa na navýšení armádních rozpočtů evropských členů NATO je podle ministra obrany Martina Stropnického oprávněný. On sám chce požadovaných dvou procent HDP dosáhnout do roku 2025 a také hodlá zvýšit početní stav naší armády o více než třetinu, až na 35 tisíc profesionálních vojáků.

Ohrožuje vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách budoucnost NATO?

Nemyslím si to. Na tyto závěry je strašně brzy, trocha zdrženlivosti a trpělivosti by byla namístě. Už jenom rétorika Donalda Trumpa se oproti předvolební kampani proměnila. Bušit na poplach, propadat nějakým poraženeckým náladám nebo naopak euforiím je úplně mimo mísu.

Ale to, že Donald Trump bude od spojenců v NATO chtít, aby dávali na obranu Aliancí doporučená dvě procenta HDP, je jasný vzkaz, který bude platit zřejmě i poté, co se stane prezidentem. Jsme ochotni a schopni přidat peníze na armádu?

Není to ani překvapivý, a už vůbec ne šokující požadavek. Jen opakuje to, co říkají američtí představitelé už roky. Včetně prezidenta Baracka Obamy, který to opakoval se zesilujícím se tlakem.

A nemají tedy Američané pravdu?

Je to legitimní. Když si vezmete rozpočet NATO, USA a Velká Británie pokrývají 80 procent a to určitě není v pořádku. My se k tomu budeme muset aktivně postavit. Už brzy by měl nový americký prezident přijet do Bruselu do centrály Aliance na svoji první zahraniční cestu, tam by mělo dojít k jeho zásadnímu vystoupení na toto téma.

Co to bude znamenat pro nás, pokud na požadavku bude trvat?

Tento alianční vzkaz je třeba docela razantně prosazovat. Není nereálné, abychom splnili plán dávat v roce 2020 na obranu 1,4 procenta HDP, už teď výdaje rostou ročně o 4,5 až 5 miliard korun, podobné je to v rozpočtových výhledech na roky 2018 a 2019. To je růst přibližně o jednu desetinu procenta HDP ročně. Jednoduchými počty zjistíme, že v roce 2025 dvě procenta HDP reálná jsou, bez nějakého dramatického skoku.

Vy jste teď řekl rok 2025. A to si myslíte, že bude partnerům v Alianci, především USA, stačit?

Jsem přesvědčen, že zemí, které by reagovaly tak aktivním způsobem jako my, mnoho není. Když se podíváme na meziroční růsty výdajů na obranu mezi dalšími státy Aliance, těm našim přibližně deseti procentům ročně se blíží nejvýše tři čtyři další země. Tím ale nechci omlouvat současné číslo, které je 1,08 procenta HDP. Ale sousední Slovensko má pro představu 1,11 procenta, jiné země jsou na tom i hůř, třeba Španělsko, Portugalsko... Německo dává na obranu 1,2 procenta HDP. Takže nebuďme sebemrskačští. S výrazným zvýšením výdajů na obranu bude mít problém řada evropských členů Aliance. Také proto, že máme před sebou velice intenzivní volební rok, francouzský, německý, nizozemský, možná italský... A jít do předvolební kampaně s dramatickým růstem výdajů na obranu nemusí být ta nejlepší karta.

Není po tomto přehledu stavu evropských členů Aliance, kde dvě procenta na obranu nedává téměř nikdo, úplný nesmysl mluvit o projektu evropské armády?

Angela Merkelová použila výraz „evropská armáda“ před necelým rokem, ale velice brzy lidé kolem ní začali „házet deku“ na oheň, který to vyvolalo. Ten název je totiž zavádějící. Nejde o „evropskou armádu“, jde o prohloubení spolupráce evropských armád. Nejde o teritoriální obranu Evropy, ta je garantovaná NATO a účastí USA na ní a to nesmí být zpochybněno. To, co se tím myslí, je, abychom byli schopni zabraňovat konfliktům za evropskými hranicemi a společně pomáhat v problematických zemích – jako je dnes například Mali.

Vraťme se ještě k těm dvěma procentům HDP na obranu. To by znamenalo zdvojnásobit nynější rozpočet armády přibližně na sto miliard korun. Bylo by vůbec možné tolik peněz smysluplně utratit?

Určitě se to dá, ale potřebujete mít jistotu financí, abychom mohli připravovat nákupy, protože je to docela složitý proces.

Dotáhnout zakázky v armádě trvá minimálně dva, spíše tři roky...

Je to skutečně složitý proces, někdy asi až moc. Neustále přibývá pojistek, ať už se jedná o transparentnost výběrových řízení, odůvodněnost nákupů, kvalitu, cenu a tak dále. Nicméně nejzásadnější je mít jasnou perspektivu peněz bez ohledu na to, kdo zrovna na ministerstvu obrany sedí. Pak lze dlouhodoběji plánovat.

Měl by se změnit přísný systém výběrových řízení v armádě?

Já netvrdím, že je to špatně, ale pak nevyčítejme armádě, že to tak trvá. Povím vám trošku absurdní příklad. Produkce snímku Anthropoid nás požádala o finanční podporu filmu. My se poradíme a dojdeme k závěru, že to není úplně špatný nápad, když máme peníze k dipozici. Ale já to filmařům nemohu dát, ačkoliv to bude na mou zodpovědnost. Já musím i s několika málo miliony jít do vlády. S každou servisní smlouvou musím do vlády. To můj estonský kolega tedy nemusí. Chápu, když jde třeba o gripeny za 18 miliard, tak klidně dvakrát, ale větší autonomie ministra by neuškodila.

Takže voláte po urychlení procesu nákupů v armádě.

Vezměte si, že když cokoli odnesu do vlády, tam to projde a nakonec se ukáže, že je to špatně, premiér samozřejmě ukáže na mě. Že já jsem za to odpovědný a mám okamžitě abdikovat a být vyšetřován. Takže rozdíl je takový nijaký. Jsem pro větší autonomii a větší míru transparentní odpovědnosti ministra. To by mohlo všechno urychlit, ale samozřejmě nemluvím o velkých zakázkách.

Jaké konkrétní projekty se stihnou dotáhnout v nejbližších letech?

Do konce roku přinesu na vládu zakázku moderních radiolokátorů. To je práce tří let. Na jaře by se měl podepsat nákup dalších dvaceti pandurů. Je reálné, aby byl příští rok ukončen výběr dodavatele víceúčelových vrtulníků, to je spousta miliard. Ve velmi pokročilém stadiu je zakázka několika desítek obrněných aut Titus, která vyrábí Tatra ve spolupráci s Francouzi. To by mohl být jeden ze základních stavebních kamenů pozemních sil.

Čili více peněz umíte utratit.

Větší množství peněz jsme schopni smysluplně absorbovat. Když se náhle pod tlakem okolností objeví větší porce peněz, která nebyla až tak očekávatelná, určitě ji lze za něco utratit, ale musíme to mít připravené. Ve správné chvíli bychom měli otevřít šuplík a tam mít připravenou konkrétní složku. To tady dříve opravdu nebylo. Armáda neměla peníze, a proto nepřipravovala projekty.

Armáda bude mít dvakrát tolik peněz, bude zároveň dvakrát početnější, silnější?

Nyní má asi 22 tisíc profesionálních vojáků, aktuální cílové číslo je 27 tisíc. Ale my už teď víme, vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci, že to není dostatečné. Vidím to na 30 až 35 tisíc profíků. Je to věc financí. Jasně že se to musí projednat ve výboru, ve vládě, ale nedovedu si představit, že by v současné situaci někdo křičel, že je to nesmysl. Nesmíme zapomínat na to, že máme v NATO druhou nejméně početnou armádu v poměru k počtu ekonomicky aktivních obyvatel. Před lety schválený strop 27 tisíc profesionálů je dnes poddimenzovaný.

Zvýší se poměrově i bojeschopnost naší armády?

Samozřejmě to dává praktickou šanci vytvořit třetí brigádu, kterou potřebujeme a o níž se ještě před dvěma lety mluvilo jako o sprostém slově a že je to nedosažitelné. Teď naopak vidíme, že potřebujeme zhruba do roku 2030 brigádu postavit. Nicméně více peněz, více techniky, více vojáků nemusí v součtu znamenat dvojnásobně zvýšenou kvalitu. Ovšem nepochybně to obranyschopnost zvýší. Můžu s klidným svědomím říct, že tato relativně malá armáda – když si vezmu jednotlivce, který je vlastně jejím největším kapitálem – je nesrovnatelná s někdejší armádou Varšavské smlouvy. Nesrovnatelná.

Stejně důležitá je i schopnost, respektive závazek člena NATO ubránit vlastní území.

Ano, potřebujeme se více orientovat na teritoriální obranu. To je zásada článku tři NATO, který hovoří – velmi hrubě řečeno – o tom, že každý členský stát musí udělat maximum pro to, aby dokázal ubránit vlastní teritorium svými prostředky. Čili musíme posílat jasné vzkazy, že na své obraně intenzivně pracujeme. První vzkaz jsou finance, druhý, neméně důležitý, je účast a způsob účasti v zahraničních misích a třetí je naše vystupování na politických fórech. A mimochodem, odmítám, že je Česko černým pasažérem NATO. To prostě není pravda.

Vrchním velitelem armády je prezident Miloš Zeman, který je označován za přítele ruského prezidenta Vladimira Putina. Jak velkou podporu v posilování naší armády, i v reakci na ruskou hrozbu, od něj cítíte?

Já beru vrchní velení prezidenta jako symbolické. Prezident Zeman se armádě věnuje, téma ho zajímá, což nebylo na Hradě vždy obvyklé. Podporuje většinu mých kroků. Scházíme se jednou za čtvrt roku mezi čtyřma očima.

O Rusku se nebavíte?

Ne, ale když prezident vznese otázku sankcí proti Rusku, já držím linii, že nejde o jejich efektivitu, ale o to, že je to velice silné symbolické gesto, pro které je důležitá evropská jednota. Prezident řekne, že on to vidí jinak, a tím naše debata na toto téma končí.

Podle velení NATO je dnes největší hrozba právě v Rusku. Uvědomuje si to i prezident?

Musíte se zeptat jeho. Ale když on mluví o hrozbách, tak ho na rozdíl od vás na prvním místě neuvádí.