Šlechtová: Bez důvěry vládě miliardové nákupy nepodepíšu

Rozhovor ministryně obrany Karly Šlechtové (23.12.2017 - Právo str. 1,7 - Autor: Oldřich Danda)

Paní ministryně, máte k armádě nějak blízko, nebo jste přišla, jak se říká, nepolíbená?

Tři a čtvrt roku jsem byla členem vlády a rozhodovala jsem i o materiálech ministerstva obrany, takže o nepolíbenosti nemůže být řeč. Z mého životopisu se můžete ale dozvědět, že jsem nikdy netoužila stát se vojákem.

Měla jste blízko k vojákům například díky rodině?

 Dědeček byl voják a naše rodina má svou historii během druhé světové války. Ale určitě bych v tom nehledala souvislost s tím, že jsem se stala ministryní obrany.

Jak k tomu došlo, že jste dostala od Andreje Babiše nabídku?

Sám říkal na tiskové konferenci, že chce, abych se podívala na řízení resortu a na výběrová řízení, která tu probíhají.

Když jste nastupovala v roce 2014 na ministerstvo pro místní rozvoj, tak jste si ve Sněmovně posteskla, že tam vůbec nemluví ženy, že je to čistě mužské prostředí. Nebude to na obraně ještě horší?

Jen jsem řekla, že v rozpravě nevystoupily žádné ženy, ale podstatou mého vystoupení bylo, že je pro mě šokem, jak se k sobě poslanci chovají vulgárně a pokřikují na sebe.

A jaký byl váš první dojem, když jste vstoupila na půdu generálního štábu?

Já jsem armádu i ministerstvo obrany ctila a ctím jako občan. Nenastoupila jsem na ministerstvo a pan Babiš mě sem nedal, abych řídila armádu. To ode mě nikdo nemůže očekávat, od toho jsou dobře placení generálové. To je jejich práce a já do ní budu vstupovat jen tehdy, když s ní nebudu spokojená.

A váš dojem z čistě mužského prostředí?

To není čistě mužské prostředí. Máme 13 procent žen. To není málo. Když se to zvýší, tak to bude fajn. Ale já nejsem žádný gender fanda, abych si někde stoupla a prosazovala ženy. Když někdo chce, tak ať do toho jde. Zaměstnavatelé, ať je to stát, nebo firmy, šance nabízejí. Jsem jediný člen Sobotkovy vlády, který nehlasoval pro evropskou směrnici na kvóty pro ženy. Za to se nestydím, ale jsem na to pyšná, protože nechci diskriminovat ani muže, ani ženy. Kdyby si někdo onu směrnici přečetl, tak by si uvědomil, že může být diskriminováno i mužské pohlaví. Osobně nevnímám, že to, že jsem žena na postu ministryně obrany, je můj hendikep. Když s tím má někdo problém, tak je to problém jeho, a ne můj.

A jak vás přijali vojáci?

Už jsem se naučila hodnosti, ale doufám, že budou vojáci střídmí v kritice, když se občas spletu. V pondělí jsem navštívila generální štáb a strávila jsem tam přes dvě a půl hodiny a jsem ráda, že jsem pány generály rozpovídala. Asi to v armádě chodí jinak, ale potřebovala jsem poznat své nové kolegy a získat informace, jak fungují vztahy mezi ministerstvem a generálním štábem.

Byli k vám generálové vstřícní?

Zpočátku byli velice opatrní, což je samozřejmé, když přijde nový ministr. Také mě jistě předešla má pověst, mám spoustu přezdívek.

Myslíte pověst, že jste hodně přísná?

Nejen to. Ano, jsem přísná, protože požaduji výkony. Ani na ministerstvu pro místní rozvoj nebyli zvyklí na výkon, který jsem tam doufám zavedla a v kterém doufám má nástupkyně pojede dál a ministerstvo nepoleví. A stejný výkon budu požadovat po všech zaměstnancích státu v oblasti obrany.

Přísná budete i na generály?

Samozřejmě. Během diskuse s generály jsem kladla logické otázky, které vojákům a generálům přišly možná zbytečné, ale mně přišly na místě: např. proč vlastně chtějí to a to, nač je potřeba mít například tolik agentur. Nejdříve koukali zaraženě, ale po hodině se rozpovídali a hovořili všichni. Byla to velmi plodná debata, kdy se vojáci dozvěděli, jaké mám cíle a co od nich očekávám.

Armáda je u veřejnosti oblíbená, ministerstvo obrany má spíš špatnou pověst. Hrálo to nějakou roli při rozhodování, jestli funkci vezmete?

Být ministryní obrany i poté, co jsem se seznámila se všemi důvěrnými a tajnými informacemi, je pro mě velká pocta. Je to pro mě i velká výzva. Možná že se různě šušká, co tady vůbec dělám, ale to je problém těch, co to říkají. Pověsti ministerstva jsem se nebála, jde o to, jak se nastaví způsob řízení. Samozřejmě respektuji vojáky, mám k nim maximální úctu, protože jsou to lidé, kteří za nás půjdou bojovat, když bude potřeba. Ale budu po generálním štábu chtít, aby změnil přístup při svých požadavcích na nákupy. Není pro mě například přijatelné, aby se připravovaly nákupy, které mají proběhnout např. za čtyři roky, kdy už ale budou ty nakupované věci za svým zenitem a vojákům nebudou příliš k užitku. Je tady spousta velkých nákupů, jako jsou děla, radary MADR nebo vrtulníky. Já v nich budu pokračovat, ale nechám si na ty nákupy udělat posudky a právní analýzy. A také se vrátím k potřebám vojáků a je možné, že mi sdělí, že jejich potřeby jsou už někde jinde. Podívala jsem se do některých smluv a překvapilo mě, že skoro u všech nákupů techniky není požadován i servis. A já se musím ptát, z jakého důvodu, protože pak se servis zadává v rámci jednacího řízení bez uveřejnění danému dodavateli a to pro mě není přijatelné. Zajímavé také je, že legislativa požaduje, aby dodavatelé některé techniky měli požadovanou bezpečnostní prověrku. Ale podle mých informací tomu tak často není a někteří dodavatelé prověrky nemají. A jsem zvědavá, jak bude spolupráce pokračovat, protože já budu požadovat, aby všichni dodavatelé pro armádu, a tím myslím i Vojenskou policii a Vojenské zpravodajství, byli důvěryhodní a měli dobrou pověst.

Vyzbrojovací sekce ministerstva raději využívá nákupů od vybraných dodavatelů než výběrová řízení. Odvolává se často na špatný zákon o zadávání výběrových řízení a na bezpečnostní důvody. Budete s tím něco dělat?

Jsem spoluautorkou zákona o zadávání výběrových řízení a chtěla bych vámi popisovanou praxi změnit. Minulou středu jsem byla jmenována a už v pátek jsem svolala poradu na téma otevřených i uzavřených zakázek. vřených Po dvou a půl hodině mých dotěrných dotazů jsme ze šestnácti velkých zakázek probrali jen pět. A mohu říci, že dotazů jako – Je to určitě potřeba?, Jak je nastavena smlouva?, Jak to bylo vysoutěženo? či Proč se to soutěží až teď, když poptávka je stará pět let? – se nevzdám. Když jsme na ministerstvu pro místní rozvoj psali zákon, ministerstvo obrany mělo neustále požadavky na různé výjimky. Svolili jsme s tím, že když je bezpečnostní zájem, je možné použít výjimku. Ale já se u každé zakázky, kde bude požadována výjimka, budu ptát, zda je to potřeba a kde jsou ty bezpečnostní důvody. Také se chystám zkrátit generálnímu štábu čas na dodání požadavků. Nyní mají každý rok čas do března, ale já je budu chtít znát již v lednu, protože pokud generální štáb bude příští rok něco požadovat, není možné, aby to nevěděl už v tuto chvíli. Já každou potřebu budu zkoumat, opravdu do posledního vojáka, zda je ta potřeba relevantní. A jak už jsem říkala, že často není nasmlouván u nakupované techniky servis, tak už v pátek jsem vydala pokyn, že nejsem ochotna podepisovat jednací řízení bez uveřejnění – za prvé bez vysvětlení a za druhé ať s tím vůbec nepočítají do nových smluv.

Jak se postavíte k podpisu smlouvy na nákup radarů MADR za 3,6 miliardy korun od izraelské státní firmy? Nemáte svému předchůdci Martinu Stropnickému za zlé, že to nepodepsal, když už je to připraveno a když to armáda urgentně potřebuje?

Radary MADR určitě potřebujeme co nejdříve. Současné radiolokátory ruské výroby jsou dávno za svou životností. Generálové mi říkali, že popsání vojenských potřeb a samotný nákup probíhají víc než 15 let. To mě šokuje. Nebudu odpovídat na otázku, zda mám někomu něco za zlé. Ale mohu říci, že na místě svého předchůdce bych tu zakázku podepsala, protože nikdo nemůže očekávat od nového ministra zvláště takto těžkého resortu, v takové lize v rámci NATO, že sedne a podepíše smlouvu, která čítá čtyřicet tisíc stran. Já to považuji za prioritu, ale jako nová ministryně se musím zakázkou znovu zabývat, protože tu nejsem pouze jako náhradní podepisovač připravených zakázek a smluv. Moc mě to mrzí, ale nechám si to prověřit. Chápu, že to má zahraniční souvislosti. Ale pokud na mě bude vyvíjen nátlak, abych to podepsala, půjdu s tou zakázkou na vládu a budu od ní chtít mandát k podpisu.

Vláda nemá příslib dostatečného počtu poslanců, aby získala důvěru. Budete podobné zakázky do doby, než vláda získá důvěru, podepisovat?

Jsme menšinová vláda a všichni už teď říkají, že nedostaneme důvěru v prvním kole. To mi vadí, protože to není vhodné a znejisťuje dí, zne to úředníky i celou veřejnou jisťuje správu. Slýchávám i to, že 10. ledna důvěru nedostaneme, a proto nemáme nic dělat. Jednou jsem ministryně a odpovídám za všechny své pravomoci. Ale u velkých zakázek je to trochu jiné. Nemám problém podepsat menší zakázky, udělat změny v sekcích ministerstva. Časem se pustím i do generálního generálníy štábu a dalších institucí, pokud ho budu jmenována v druhém kole. Ale to je co by kdyby. Politická situace, kterou teď v Česku máme, mně vadí hlavně jako občanovi. Volby nějak dopadly a měly by se respektovat výsledky. Zpátky ale k vaší otázce. Tyto velké zakázky nebudu určitě podepisovat do případného druhého kola.

Jste domluvená s premiérem, že vás do funkce ministryně obrany postaví i v druhém pokusu?

To určitě ne.

Vám by případně nevadila důvěra komunistů a SPD?

O tom, že je KSČM a SPD ve Sněmovně, rozhodli voliči. A my, kteří ve Sněmovně – dovolte mi to slovo – dřepíme, rozhodujeme jménem těch statisíců voličů o tom, jak to vlastně má být. SPD volili lidé stejně jako jiné strany a hnutí a my musíme mezi sebou komunikovat.

Ptám se proto, že jste o SPD řekla, že ji považujete za fašistické hnutí.

To padlo v předvolební debatě, kdy jsme vedle sebe stáli s panem Okamurou a culili se na sebe. Kvůli tomu výroku dostávám řadu nepříjemných vzkazů i výhrůžných dopisů od voličů SPD. Jsem zvědavá, jak toto uskupení bude ve Sněmovně fungovat. Respektuji ale, jak dopadly volby. Mohu si o tom myslet své a také jsem to řekla nahlas – a už to opakovat nebudu – ale každý by měl dostat šanci. Vzhledem k tomu, že se SPD dostala do Sněmovny, tak to nejen já, ale i vy, vaši čtenáři, voliči i nevoliči musíme respektovat.

Byla byste radši, kdyby vládu podpořily ostatní strany?

Byla bych ráda, kdyby tuto vládu podpořily všechny politické strany, které sedí ve Sněmovně. Domnívám se, že čerstvě schválené programové prohlášení vlády je průsečíkem programu všech stran a hnutí. Samozřejmě slyším, co říkají ostatní politici. Ale nikdy nemohou ne být všichni spokojeni. mohou My jsme malá země a hodně tu bují závist a žárlivost na funkce. Chtěla bych ale vidět naše kritiky, jak by se cítili na našich židlích a na židli Babiše, když nám dokola otloukají o hlavu, že s námi nepůjdou. Proto se ale musíme zeptat i těch nejmenších stran, které se horko těžko dostaly do Sněmovny: to chcete předčasné volby, když na ně nemáte peníze, nebude lepší se nějak domluvit? Mě velice mrzí, když devět politických uskupení není schopno se domluvit na tom, aby tady byla vláda. Každá vláda přece podléhá kontrole Sněmovny, tak nechápu, proč nás politické strany nepodpoří a že mají s touto vládou problém.

Oni mají hlavně problém s Andrejem Babišem.

To ale přímo neřeknou a pouze mlží.

Ale říkají to. Například jak lidovci i ČSSD říkají, že mají problém s trestně stíhaným premiérem, jinak by s ANO do vlády šli. Jiné strany, kdyby měly předsedu, který nemá koaliční potenciál, by ho nahradily.

To si myslíte vy, novináři. Ale já spekulovat nebudu. Když je ta vláda sestavená, tak bych si přála, aby získala důvěru i kvůli novým kolegům, kteří se vzdali svých současných kariér a šli do vlády. A nemyslím si, že do toho šli, aby si mohli dát do životopisů, že byli pět týdnů ministry. Já tedy určitě ne. Jdu do toho s čistým štítem a odpovědností tento kolos uřídit a chtěla bych, aby lidé věděli, že do toho jdu, abych kopala dál za tento stát.

Fandíte Miloši Zemanovi. Jak se to stalo, že jste si tak padli do oka?

Asi tím, že jsem mu začala věřit a on začal věřit mně. Pan prezident je jediným člověkem, který mě během mé politické kariéry na ministerstvu pro místní rozvoj nikdy nepodrazil. A to má pro mě hodnotu.